Tak kam?
31. 12. 2016
Seru na kolo. Trasa tam i zpátky vede pokaždé do prdele. Cesta k cíli končí u plotu se slepicemi. Vlaky se šinou v obou směrech, zatímco já moknu na dešti za doprovodu gongů výstražného zařízení. Pohledem na půdorys zpáteční trasy si převýšení nevylížu z paty. Nevědomky se vzdaluji domovu obklopen depem roztodivných kolotočů. Radost z ekologické jízdy mizí ve vychlazené „desítce.“
Bahenní výlet nekonečným lesem korunují kružnice pneumatik na rozcestí. Tůně, pařezy, blata a ztrácející se denní svit. Vyjíždím tam, kde jsem nechtěl. Aspoň nanuk. A kremka.
Končím.
