Prolno
Shledávám se denním chlébem v různých chvílích různých lidí. Není to tím, že by lidé okolo mě holdovali nuznosti. Jedná se spíše o standartní a neměnný stav. Chcete-li status. Rozhodně ale žádný status typu alá Facebook, kde si nýmandi a chudinky mění své stavy co 30 minut, aby dali celému světu najevo, že jim zrovna není dobře, že se cítí mizerně, že jdou kalit nebo že jsou smutní, že se s někým rozešli. Fakta každého dne jsou jasná a předem daná. Souvislosti jsou ale věcí osudu a náhody.
Naprosto jasné na každém dni je skutečnost, že úsvitem začne a soumrakem skončí. Jinými slovy, každý den má svůj začátek a konec. To, co se děje v něm už samozřejmě daný není. Jsou věci, které jsou rutinní. Tím mám na mysli chození do práce, běžné zvyklosti a obyčeje, hygienické návyky, pravidelná dávka cracku do lidského organismu, masturbace, alkohol či pomlouvání druhých.
Co člověk, to jiný muzikant. A můžeme si říkat, že ten je kokot a ta je piča. Jasně, proč ne. V konečném důsledku to je ale tak, že i ten kokot s tou pičou se drží své rutiny, dělají věci, které pro ně jsou standartním existenčním hlediskem a provozují záležitosti, které druhým lidem ubližují. Jak psychicky, tak fyzicky. Nicméně, neví, co se stane za sekundu, minutu, hodinu. A neví to nikdo. Absolutně nikdo. Jestli Bůh ovládá věštění to nevím – a i kdyby ovládal, tak Bůh není člověk. Tím pádem se to nepočítá.
Martin Luster. Mladý člověk s potenciálem na dobrou budoucnost. Šik vlasy (fajn vlna), oblé rty a docela hezká lýtka. Tento objekt si to rejdí po obchodech a sortimentech ve velkém Obchodním domě. Špacíruje si to nepomalou chůzí. Pro někoho dobrej styl chodu. Pro jiné chůze tatara, co neví kde je Solnohrad. Tenisky z Deichmanna, kalhoty z „bazoše“, košile mat. flanel po strejdovi (lokální technik malého internetového poskytovatele). Jde si. A jde za svým cílem. GameShop.
Regály plné plastových slimm krabiček s všemožnými potisky nových i starších her. Samozřejmě makety. Martin se detailně dívá po všech řadách. Vytahuje jednu hru za druhou a pak zase vrací nazpátek. Prodavač, asi 30 letý chlápek s „čírem“ na „glavě“ a trikem „Masterpiece is dead“ se optá:
„Můžu nějak pomoct?“
Martin, jemně překvapený ale pozorný táhle vyřkne:
„Nemáte prosím vás GTA pětku?“
