Osudovost
Ani nevím jak, ani nevím proč. Možná vím jak snad ale na sázku bych si netroufl. Provazem pevným ohnivého vzezření, line se čůrka nafty. Jistojistě a bez nějakých pochybností troufá si na to skápnout dolů. Na zemi mokré a vajgly znečištěné postává osoba široká. Ohlá páteř, skleslá ramena, pivní mozol až dole – s cigaretkou a lebedou čumí na ten obraz. V kapkách dieselu vidí to „něco“ co může jít „někam“. A zbraň z jeho hubaně, jenž zapálena jest, může leccos pomoci k špatnu věci.
František, původem Květoslav. Statečný to husar. Obojek kolem galot připevněný má, slinu kemří vydává z chlebárny. Jako Jura Jánošík vypadá, ale Jánošík to není, milý pane. Odvahu má ale za dvacet. Penisa jako Rasputin, řitní otvor alá duch od Aladina a vlasovou bečku jako Vondra po dementování u Moravce. Už tolika bojů hospodských vyhrál. Už tolika bojů hospodských prohrál. Nese se jak hérec pan ale stejně není kmán. Píča je to, velká, prosím. Stejně borec pro vesnici je a bude, až dokud nebude.
Na faře si kněz honí klacka. Po ukojení hned se velkému Pánu zpovídá. Deset otčenášů a modliteb řádných stačí mu, aby na druhý den se zas vrátil k jeho klacku. Vinu nese, hříchy nese. Radí jiným ale hříšník to je. Copak to má cenu nějakou? Váhu nějakou? Krucifix obalený v semeništi, báby se modlí nad biblí, kde slepené jsou strany. To je řádnost, milý pane? Respekt mám mít? Kde je kurva „to“?
Matný papír jde do skládky. Bude vyhozen, totiž. Smutný je až brečet se mu chce. Rodinu měl i s linkami a okraji. Ve školách byl i v tiskárnách. U hoven byl i v kanálech. Život ale končí jistojistě. Umře hnedka, je to jasné. Bejvalka bez linek chcípla ve skartovačce, rodinu mu vzala vada inkoustu. Ted je na řadě on. Kdysi švarný papír, frajer. Dojíždí jeho poslední sequel i prequel. Poslední myšlenku má….aby papíru se vážilo víc než hafananá.
