HororPark

Ekonomická situace rodiny Ganzových šla od desíti k pěti. Přitom paní Maruna vařila stále stejným stylem – nejoblíbenější večeří byla zásmažka s chlebem - a dcera Liběna nosila už pět let ty samé štrample. Pan Vilém své zvyky rovněž neměnil. Chlemtal Braníky z PETky, a to pouze, když byly v akci. Pán domu pojal domnění, že problém musí být někde jinde, a tak se vydal směrem na vodo-hovno-hospodářský úřad.

Vytiskl si lístek z číselného systému. Na vyvolávací tabuli se rozežhlo číslo 49 a on se odebral k přepážce. Žena s trvalou a rtěnkou z Tety vyřkla zautomatizovanou formulku:

„Dobrý den, prosím.“

„Dobrý, chtěl bych nahlásit vadný hovnoměr.“

„Poprosím adresu.“

„U Tesly 52c.“

„Tady ve městě?“

„Jo.“

„Tak chviličku.“

Vilém se v mezičase snažil vyšprtnout špínu za nehty pomocí jezdce z puntku riflí.

„Tak v systému mi to nesignalizuje žádnou chybu, ovšem když vyplníte žlutý formulář, můžeme tam vyslat technika, ale upozorňuji, že tato služba je zpoplatněna výjezdem 500 Kč a rekognoskace terénu činí 250 Kč za každou započatou hodinu. Částka se vrací pouze v případě potvrzení závady.“

„No, ale to si teďka nemůžu dovolit. Já jsem právě přišel proto, že nám rapidně stouplo hovnovné.“

„No, to vám stoupnout nemohlo, protože to funguje jako odpočet od nájemného, takže máte pravděpodobně jen menší obraty.“

„Ale u nás doma se nic nezměnilo. Navíc dcera se teď učí z domova, takže spíš je nás na to víc.“

„Podívejte se, já vám můžu maximálně nabídnout ten žlutý formulář s podmínkami, které jsem vám vyjmenovala. Máte zájem?“

Vilém si dlouze oddechl a hubní pach se plazil až za přepážku. Odér zanedbané ranní hygieny s povečeřeným Braníkem odváděl své.

Úřednice by jej už ráda odbavila a tak naléhala o něco více.

„Vezmete si tedy ten formulář?“ tázala se s obočím do tvaru střechy.

„Paní, mně už se poslední měsíc ani nedovře svěrač a zas sedím na míse. Vždyť to není možné, aby byly menší obraty. Manželka nám vaří furt ty samé šlichty, tak co mi tu chcete tvrdit!“

„Víte, on je dost možná problém právě v té stravě. Lopatky hovnoměru reagují zejména na tužší kusy, tudíž bych vám nejprve doporučila zajít ke svému obvodnímu, ať vás pošle na sono, popřípadě kolonoskopii.“

„To si strčte do prdele!“

„To čeká naopak vás. Dostanete trubici do rektumu a budete mít aspoň jasno.“

„Na to vám seru!“

„Určitě se i tyto případy stávají, ale k tomu dostanete instrukce den předem. Bude potřeba nějaké krátkodobější dietky.“

„Posuchejte, já potřebuju, aby se mi někdo podíval na ty lopatky.“

„Tak já nevím, jednou jste tady se zadnicí, podruhé se zády… více vám už asi nepomůžu. Vezmete si ten formulář? Jinak vyvolávám další číslo.“

„Běž do hajzlu.“

„Já bohužel nevykonávám funkci terénního technika, ale můžu ho k vám vyslat, když vyplníte ten žlutý formulář. A netykejte mi, jinak zavolám ostrahu!“

Vilém se zalekl, ale věděl, že finanční částkou potřebnou k prošetření exkrementační prekérie momentálně nedisponuje. Lépe řečeno disponoval ještě 15 minut zpět, než si koupil tři losy mega rentiéra, na kterých bylo příznačné hovno.

„Tak čest.“

Odešel.

Jel „trojkou“ domů a věděl, že se bude muset něco změnit.

Už v chodbě cítil pach přepáleného oleje. Manželka připravovala nacucaný placek Ondráš.

Vilém vzal beze slova pánev ze šporáku a obsah vhodil do mísy.

„Ode dneška vaříš rovnou do hajzlu. Přes nás je z toho kaše.“

Maruna s otevřenou chlebárnou se nezmohla ani na slovo.

Hlava rodiny nařídila, aby každý, kdo půjde z venku, přinesl plnou kapsu kamení, nejlépe strusky. Byl to sice trochu problém splachovat, ale štětka byla nápomocná a čísla na hovnoměru utěšeně stoupala.

Bylo vyhráno. Bylo vyzráno. Bylo vysráno.

Dokud nepřišel technik…

„Ale já jsem nevyplňoval ten žlutý formulář,“ divil se Vilém mezi futry.

„Mě vyslal úřad samovolně. Nezdají se jim čísla na obratech, tak jsem tady, abych to zkontroloval.“

„No - tak já tě ale nepustím,“ pravil lehce rozechvělým hlasem Vilém a roztáhl se do dveří jako da Vinciho kresba.

Maruně to kupodivu seplo a šla zavřít kumbál s hromadou kamenů.

Technik nebyl včerejší a rychle odhadl, že má tu čest s imbecilem. Byl na podobné situace již zvyklý a přivolal si tedy k ruce policejní hlídku pro neuposlechnutí úřední výzvy. Z toho už měl Vílém „udatný“ v gatích nasráno, opětovně nařídko.

Technik, co vypadal jako školník Willie, šmátral hluboko v míse, až nahmatal lopatky. Ty následně demontoval a proměřil škárometrem.

„Tak takové rýhy jsem ještě za dvacet let neviděl. Tady se snad sere sklo!“

Na Nový rok rozhodla městská rada o plošném zrušení pilotního projektu „koruna za kilogram“ na území města.