HororPark

Centrála odborového svazu týkajíc se, průměrného výdělku každého občana vesnice Krkolomny, se v dopoledních hodinách otřásala v základech. Myšleno samozřejmě obrazně. Asi dvacet zaměstnanců (zametači chodeb, měřiči abnormalit v nočním hluku, kombajnisté, sazeči, pracovníci s kompostem apod.) napochodovalo před budovu a hlasitým skandováním vyzývalo předsedu odborů, o důkladné vysvětlení jeho nenadálého výroku, který byl napsán tučným písmem v okresních novinách.

Pan předseda Zdeněk Olejník, jenž kandiduje za KSČM v blízkých komunálních volbách, před dvěma dny, totiž oznámil, že každému občanu vesnice Krkolomny, bude z důvodu ušetření finančního fondu v obecní kase, snížen plat o 50 %. Toto oznámení samozřejmě rozhořčilo snad každého poctivého zaměstnance. A na protest proti tomu, se skupina dvaceti občanů vesnice Krkolomny odhodlala jíti do stávky.

Teď v 16:00, středoevropského času by měl z okna budovy odborového svazu promluvit pan předseda Zdeněk Olejník.

„Pane předsedo, být Vámi bych k tomu oknu nechodil !“ radil náměstek Jan Ruda.

„Děkuji Vám za radu, pane náměstku ale chci těm lidem ukázat, že se nebojím.“

„Pane, všiml jste si, co drží ti nespokojení lidé v rukách ?“

„Ano jistě. Obyčejné kameny.“

„To ano, obyčejné kameny. A dokážete si představit, co se asi stane, když Vám takový „obyčejný“ kámen přistane, třeba do oka ?“

„To se nestane. Když jím přeci vysvětlím, věci tak jak jsou, nebudou mít důvod házet nějakým kamením.“

„Potom mi řekněte, proč se potom bouří, když jste všechno o snižování platů prezentoval v okresních novinách ?“

„Nejspíš jsem se dostatečně nevyjádřil.“

„Pane, nechci být osobní ale zdáte se mi, neurazte se, naivní !“

„Vážím si Vašeho zájmu ale nemyslíte si, že už jste toho řekl dost ?“

„Jak myslíte, pane. Jen Vám chci povědět, že všechno dělám ve Vašem zájmu.“

„Ano, a taky si toho vážím. Teď ale otevřete okenice !“

„Jak si přejete.“

Velké plastové okno se rozevřelo a z něj vyčuhla hlava pana předsedy Zdeňka Olejníka. Skupinka pobouřených zaměstnanců rázem ztichla a čekala na projev.

„Vážení občané vesnice Krkolomny. Vím, proč jste tu a nezlobím se na Vás. Je to pochopitelné. Nikdo nechce přijít o svůj plat. Rozumím tomu. Musíte živit své rodiny. Já sám mám také rodinu, která je na mé osobě závislá. Myslíte si, že by si moje holčička Natálka mohla dovolit stříbrné střevíce, kdyby nebylo mě ? Myslíte si, že by moje žena chodila na manikúru a pedikúru, kdybych ji nesponzoroval. Ano. I má rodina je závislá na mém platu. A proto Vás naprosto chápu. Já tady s náměstkem jsme lobovali na okrese za to, aby se vaše mzdy rapidně nesnižovaly. Diskutovali jsme o tomto problému s mnoha lidmi. Byly to hodiny a hodiny diskusí a vstřebávání argumentů. To mi věřte. Výsledek jsme ale neovlivnily. Jistě, je to důrazný zákrok ale v blízké budoucnosti, vy všichni, co tu dnes stojíte mi jednou poděkujete a potřesete pravicí. Náš finanční fond, který investujeme každým rokem na zvelebování naší krásné vesničky, na podporu a zlepšování lékařských zařízení v místní poliklinice, na kulturu, k nákupu nových secích zařízení atd., je v tísni. A i proto, jsme se s čistou hlavou rozhodli k razantnímu kroku, který Vám ubere 50% z vaší mzdy. Stravenky si samozřejmě ponecháte. Jsem přesvědčen, že daný úkon akceptujete a nebudete proti němu. Děkuji.“

Skupinka zaměstnanců odhodila transparenty a začala házet kamení. A hned na to se začaly ozývat výroky:

„Běž s tím do piče, kurva !!!!“

„Ty zkurvysyne, rozmlátím ti držku !!!“

„Proč si nesnížíš plat ty, zmrde ???!!!“

„Pičo !!!!!“

„Já si na tebe počkám a pak uvidíš, co je mít z prdele vrtuli !!!“

Z té hromady naházeného kamení se dva ujali. Jeden padl panu předsedovi přímo do bradavky, která se zbarvila do ruda no a druhý skončil v levém oku.

„Pane předsedo, já Vás varoval !“

„Pane Bože, mě teče krev !“

„Rychle, zavolejte někdo sanitku !“

„Náměstku, měl si pravdu, lidé jsou nevěřícní.“

„Říkal jsem Vám to, teď se nehýbejte !“

„Ach jo, co to držíte v ruce ?“

„Vaše oko, pane předsedo !“