Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radim

31. 12. 2014

 

„Poslyš, Radime, to už je dneska potřetí, co jsem ti musel přijít resetovat alarm. Jestli tu dneska ještě jednou kvůli tomu budu muset přijít, můžeš si vyprázdnit skříňku. Před tím ale dokončíš směnu, je ti to jasné…“ vyjádřil se velmi jasně vedoucí směny.
 

„Nezlobte se, ale dneska to jede jako zběsilé, opravdu tak tak stíhám odvážet prázdné vozíky“ řekl nervózně Radim, dlouholetý pracovník automobilky.
Šéf už se v tu chvíli vzdaloval rychlým krokem řešit jiné problémy. Ještě se ale otočil a zvolal:
„Jo – a nezapomeň si pak strhnout jmenovku a hoď mi klíče do kanclu“ měl jasno.

Zpocený Radim do pauzy vše stíhal, aniž by alarm linky sepnul, byť za cenu durch propocené firemní košile a halasnějšího ozývání zádové skoliózy, než v méně hektických dnech.
 

O přestávce v kantýně, právě když dojídal svůj kuskus, si k němu nečekaně jeho vedoucí přisedl.

„Hele, nic si z toho nedělej. Vím, že je toho na tebe dneska moc. Na - vem si na posilněnou“ a nabídl mu tvarohovou buchtu z domácích prostor.

„Jé, tak děkuju“ zakoktal Radim „sladké já rád“.

Vedoucí se jen pousmál do huby ve tvaru croissantu a odebral se zpět k VIP stolu, tedy stolu „vysoce postavených dutin“, což je populární hantýrka místních dělníků.
Cestou ke svému pracovišti si Radim svůj moučník v klidu snědl. Zdál se poněkud kyselejší, než čekal, ale měl smysl pro ocenění originálních rodinných receptur…
 

Směna bohužel pokračovala v podobném duchu, jako před pauzou. Navíc dostal informaci o nových autodílech, které budou zařazeny do výroby. Po těle byl mokrý - v ústech suchý. Rukavice se mu každou chvíli zachytávaly o háčky, brýle se mlžily a při podřepu, nutnému k nalezení zapadlé propisky pod sokl, mu praskly montérky v intimních místech vedví. V tom ucítil tlak ve střevní flóře.

Zrudl...

Že není v břišní dutině něco v pořádku, bylo nabíledni. Intenzita tlaku byla stále znatelnější. Historie světa se tentokrát opakovala v jeho nitru, coby rozpad superkontinentu. Mysl se omezila na jedinou vidinu – kloset. Nerozmýšlel se a s veřejně přístupným pohledem na jeho zadnici na půl žerdi v cárech roztrhaných monterek běžel vstříc spásné lokaci s označením WC. Ta byla vystavena dle stavebních plánů, které razí motto „za levno a úsporně“. To byl ostatně požadavek zejména pana starosty, který výstavbu fabriky schvaloval kulatým štemplem.
Toto "šmé" se projevilo dvěma záchody (na velkou stranu) vedle sebe, oddělené tenkým papundeklem o výšce jednoho metru.
 

Radim, vědom si své průrvy v oděvinách, se ani nezdržoval jejich shrnutím pod kolena. To co následovalo, mu evokovalo pořad z National Geographic o niagárských vodopádech. Délka rektálního hrku bořila všechny představy moderní vědy.                       

Celá scéna velmi připomínala legendární wc šot z filmu Blbý a blbější. Přeborník Radim měl pocity uspokojení z prolamování rekordů momentálně až na „druhé koleji.“  Byl volný jako Káně myšilov. To bylo stěžejní. Byl však nucen ještě odsedět hezkých pár minut, protože jeho „exit“ se stahoval zpět jen pozvolna.
Linka, a s ní i celá výroba byla zastavena. Každou minutu čítal podnik ztráty ve statisících. A to všechno kvůli záměrně zmrvenému tvarohovému pišingru. Humrově rudá hlava vedoucího se řítila neomylně po smradu.
 

„Kurva kde si !? … no ty vole!“ nepočkal ani na odpověď. Nedalo se to.
„Meky, podej mi prosím tě můj Air wick ze stolu a nějakou hadru na hubu.“
Vedoucí mířil ke kabince jako islámský radikál.
„Ta tvoje buchta mnou proletěla jak srací rourou, ty parchante!“ rozčílil se Radim.
„Komu tykáš, hovado! Co já můžu za tvoje dětské střeva?“ byl neméně halasný vedoucí.
„To pekla tvoje stará z pozáručního tvarohu?“ dotazoval se Radim útočně.

Vedoucí odpověděl rozkopem dveří kabiny. A to byl moment, na který Radim čekal. Povalil šéfa na mísu a zamknul vstup k záchodům zvenčí (uklízeč byl jeho dobrý přítel a tak měl klíče od kde čeho).

Z kamerových záznamů z jídelny se nakonec prokázala Radimova nevina a naopak jasný zlý úmysl pana Stárka, tedy vedoucího.
Způsobilé škody splácí pan Stárek dodnes pomocí trvalého příkazu. Z posledních vánočních prémií musel uhradit služby hovnocucu + 7,5 litru Sava.
 

Inu – prošlé potraviny Vám nikdy nepřinesou nic dobrého a to dokonce, ani když je sami nekonzumujete.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář