VOX II
Člověk chodníkový – náš objekt. Téma dnešního odpoledne bylo následující:
všichni známe ementál, sýr původem ze Švýcarska s typickými dutinami uvnitř. Znamená to tedy, že „čím více sýra sníme, tím méně jsme ho snědli?“
(pán s cheeseburgerem): „Helejte se, to bude nějaká mejlka. Já mám v ledničce celou cihlu a vona pořád ubejvá.“
(starý muž): „Co že to?“
(žena s trvalou): „Ježiš, to jste mě teď úplně zaskočili. To jako není možný, ne? No, jako já vím, že je děrovanej, ale ty díry se přece nedaj sníst, nebo jo?“
(slepec s holí): „Policie, policie!“
(kyprá žena): „Víte co, já ho vždycky hodím na pánev a vony se ty voka slejou.“
(svatebčané): „Hehe, hehehe … cooo … nezlobte se, mi už pospícháme do kostela.“
(pán s knírkem): „Já to dělám úplně jinak: koupim goudu v akci, třeba v Albertu, a na ni mám takový vykrajovátka, takže žena si myslí, že má doma poctivej ementál a já du za ty drobný na pivo.“
(babka): „A to se kde koná, ty farmářské trhy?“
(romský občan v šusťákovce): „Šak to nemá diry, to kupiš už nakrajene.“
(zpocený kudrnáč): „Jděte s tím do prdele!“
(zralý muž v obleku): „Víte … musím se přiznat, že si u pultu vždycky vezmu 17 dkg, ale zkonzumuji jen 15. Ty dvě deka si dírama nasazuji do kolíkového pořadače na CD.“
(senior): „Po kolik ho máte?“
(dělník v montérkách): „Já vám nevím, já jím jenom romadúr.“
