Příběh o příběhu - Lesní víla
Lesní víla současnosti
Ulicemi bloumá žena, zdá se být obyčejná. Snad bloudí, třeba se jen prochází, nikdo neví, nikdo ji nezná. Snad nechce, aby ji někdo znal, snad nikdo s ní nechce mít nic společného. Z její tváře nejde rozeznat, co právě cítí. Snad se jí v životě daří, snad je právě na samém dně a čeká na odraz. Nikdo nemůže číst z výrazu její tváře, nedává najevo emoce. Jediné, co o ní na první pohled vypoví je, že je neskutečně krásná. Snad sama bohyně Afrodithé zrodila její tvář. Je jako Trojská Helena, kvůli které dokázali lidé obětovat své životy. Je jako lesní víla, která láká muže do svých spárů. Podlehne i ten nejvěrnější!!! Jako bájná siréna, která dokáže očarovat každého muže. Přesto v životě poznala někoho, kdo jí velice ublížil.
Přes den je tato žena úspěšná ve své práci. Pracuje jako advokátka ve velice úspěšné firmě. Zdědila se svým bratrem advokátní kancelář, která patřila jejich otci. Společnými silami teď pokračují v jeho práci. Mají na starosti trestní právo. Ale to nemá v našem příběhu tu hlavní roli. Zdá se, jakoby již zapomněla na tu křivdu. Ale žena nikdy nezapomíná! Některá se dokáže vypořádat s minulostí, ale hrdinka našeho příběhu to nedokázala. Žije dvojí život.
V noci, kdy má od práce konečně klid, se toulá po barech a hledá svou další kořist. Pokaždé má stejný cíl. Najde si atraktivního a úspěšného muže a začne ho svádět. Muž si myslí, že poznal ženu svých snů, otevře se jí, je naivní. Skvěle se baví, zdá se to, jakoby se znali celý život. Ona je nejen atraktivní a inteligentní, je i zábavná, otevřená a miluje život – přesně tyto vlastnosti ten daný muž na ní obdivuje. Zamiluje se na první pohled. Ona ho vábí z baru do blízkého parku, muž jde za ní, jakoby omámený, opilý láskou. Lesní víla opět očarovala muže, v pozadí se line naše známá hudba. Trochu tajemná, trochu taneční – tanec lesních víl. V parku jí muž naprosto podlehne. Nikdo tu není. Milují se s vášní, jsou úplně nazí, muž do ní něžně vnikne a spojí se v jedno tělo. Oba jsou v extázi rozkoše a nic je nemůže vyrušit. Jejich náklonnost trvá přibližně hodinku. Muž si je jistý, že našel ženu pro opravdový život, musí to být ona!! ALE ….. ona mu vzápětí poví, že víc od něj nechtěla, poděkuje za kvalitní sex a klidně odejde, bez jakýchkoli výčitek. Muž se cítí osamělý a nechápe, jak mohl nechat odejít tak perfektní ženu. Uzavře se do sebe a má navěky zlomené srdce. Možná potká ženu, která ho udělá nadosmrti šťastného, možná ne. To nás ale nezajímá. Naše žena si dá týden pauzu a jde opět na lov, se stejným záměrem a scénářem.
A my se ptáme, jak někdo může být takový? Někdo se takový narodí, někdo dostane od života lekci, někdo se s tím vypořádá, někdo to v sobě ponese do konce života. Naše hrdinka se s tím nevypořádala. Zůstalo to v ní. Bylo jí 17 a zažila první lásku. Její přítel byl starší o 5 let. Byli tak zamilovaní, scházeli se v parčíku poblíž baru. Nevadilo jí to, nemyslela na to, že to je zvláštní. Byla absolutně zamilovaná, nic jiného ji nezajímalo. Zažívali ten nejkrásnější sex v životě. Jednoho dne přítel na schůzku nepřišel sám. Procházel se parkem se svojí mladou ženou a kočárkem. V něm ležela jejich malinká dceruška. Ona je viděla, on se na ni díval a zamával jí s úsměvem na rtech. V pozadí se line naše známá hudba. V ten moment jí to přeskočilo v hlavě. Od té době se mstí všem mužům na celém světě, ale svého prvního přítele stále miluje.
Bude ji někdo obhajovat nebo ji všichni zavrhnou? I když jí život uštědřil takovou ránu, má právo to oplácet všem ostatním mužům? Proč to neoplatí jen tomu prvnímu? Lidská mysl je rozmanitá a každý jedná podle svého uvážení, jak uzná za vhodné a jak to cítí správně.
Dokud jste neznali její minulost, obviňovali jste ji za její chování? A teď, když znáte, co se jí stalo, litujete ji a odpouštíte její hříchy? Myslím si, že si lítost zasloužila tenkrát v tom parku. Co koná teď je NEODPUSTITELNÉ !!!
