Vlakem
(1.8. 2009)
Jedeme vlakem. Konkrétně tedy já, sestra, otec, mamka a babička. Jedná se o moderní vlakovou soupravu, v níž cestuje mnoho lidí včetně cizinců a je zde dokonce i „letuška“. Tato letuška naší rodině mění „letenky“. Důvodem jsou údajně chybně zaznačená jména. Mně dává novou, ale je to vlastně slohová práce jejího syna „bicí Pearl“, které dále zmiňuje jako bycí. Dále se dočítám, že začíná s modelařinou, píše o frekvencích a bateriích. Nicméně levá stránka formátu A4 je v maskovaném provedení, a tak není viditelná.
Vlak projíždí běžně vypadajícím městem, kde má i zastávku. Naše rodina vystupuje, já z nějaké recese sedím. „Pan Ko*toh*yzov, pan Ko*toh*yzov !“, vyvolává letuška mé jméno, nechť vystoupím (zřejmě se jednalo o rezervaci k určité zastávce).
Poté vylezu ven a mávám. Je tu tmavě modrý autobus. Dost možná jsme v Rusku. Jdeme se projít na obhlídku města. Vidím prosvícený obchod, v něm rezavá prodavačka - pravděpodobně se jedná o čokoládovnu. Paní prodavačka se mění v rezivého chlapa. Nakoupeno. Konverzace se sestrou a mamkou. Otec při odchodu okolo prodavačky/če sleduje šeď líc zblízka. Prodavač se potutelně směje.
Neodcházíme vchodem, ale směrem do skladu!
Lehká vizáž masny, bílé dveře, úzká kamenná ulička…
