Útěk do posilovny
(4. 11. 2009)
Zima, chlad, večer.
Jdu sám, nejspíše z Tesca. Cítím, že jsem sledován – nejistota.
Vidím dokořán otevřený Markův vchod. Neváhám a zahnu do něj.
Následně zjišťuji, že za mnou šla mladá dvojice.
Muž říká ženě nějaké klišé typu: „Nejsem tvůj kašpárek.“ Žena blondýna má ruce zapřené, červený svetr a zklamaný výraz ve tváři.
Jdu do vchodu. Je žlutě osvětlen a k tomu mě překvapuje, že je vůbec otevřen. Jdu po schodech.
Dokonce i dveře nahoře jsou otevřené a i zde je rozsvíceno.
Namísto schodů se nachází vchod do sklepa, ale nevede dolů.
Jsou tam posilovací stroje na modrém luxusním koberci. Po levé straně je opravdový vchod do sklepa – slyším bouchání Mirka.
Jdu dále a je tam poměrně binec (možná až skladiště). Na konci u dveří je sud a na něm sedí neznámý mladík (hnědá bunda) – měl by patřit ke klanu Horváthovců.
Kráčím. Po levé straně jsou dvě průhledná víka od běžek, vpravo zřejmě nefunkční posilovací stroj, který trčí do dveří.
Pozor – mladík nikde!
