Rasistická nesnáz
Nacházím se v „Janáčku“ v předposlední řadě společně s rodinou. Sedíme zhruba uprostřed.
V naší řadě zcela na kraji sedí mladý róm, k čemuž má otec nějaké poznámky.
Mladík mlčky přisedne k nám a naslouchá. Téma je mu proti srsti. Slovně se oboří.
/ střih /
Jsme již před kulturním domem a kráčíme směrem k zastávkám, přičemž si všímám, že za námi kráčí i onen synek + asi 6 jeho kumpánů. Něco na mě stále mluví. Já už mám zájem to ukončit, a tak pronáším do vzduchu: „Potkáme se v koncentráku.“
Náhle dostávám ránu pěstí zezadu do hlavy, až se bouchnu do kulturního domu.
Utíkám, oni za mnou běží a já se schovávám v chodbě za tržnicí u Permonu…