HororPark

(25.3. 2021)

Ocitám se na zájezdu se školou, či nějakým zájmovým spolkem. Jsme venku na travnatém prostranství (zřejmě fotbalové hřiště), kde se koná jakási kulturní přehlídka. Jsou zde různé mažoretky, kejklíři apod. Obecenstvo je jednoduše rozestoupeno v kruhu. Jsem nečekaně obeznámen s nadcházejícím vystoupením, ve kterém bych měl ztvárnit nějakou divadelní roli.

Narychlo se tedy připravuji – pročítám a opakuji si texty.

Nicméně akce je po nějaké době ukončena a na mé vystoupení tak již nedochází (bez vysvětlení).

Následně má už každý svůj volný program ve vsi a já mířím do místní samoobsluhy. Je to postarší prodejna, zřejmě Coop. Mám zájem zakoupit si banány, ale bohužel nemám finance. Jedna starší paní si povšimne mých nesnází a trs banánů mi zakoupí. Zajímavé je, že jsou ve tvaru lehce nafouklé žluté gumové rukavice a samotný plod se nachází v místech dlaně a je tedy ve tvaru koule.

Prodejní prostory prakticky navazují na jakousi stodolu, kde bych měl být ubytován u nějakých lidí. Otevírám vetché dřevěné dveře a vcházím dovnitř. Je to vskutku obrovský prostor, jako nějaký dřevěný hangár. Otravuje mě čísi nenechavý pes – vlčák. Je až agresivní a místy mě kousne do nohy + mi rve nohavice.

Za mnou přichází pan domácí. Zavírá dřevěné dveře a zatlouká je hřebíky. Zřejmě má nějaké obavy.

Říkám si, že by mohl svého psa trochu usměrnit.

Zde tedy budu nocovat. Cítím však strach před něčím, co zde může v noci přijít. Podlaha směřuje do svahu až někam k podkroví a jsou zde určité kaskády ploch. Mám jednoznačný zájem uchýlit se spíše co nejvíce nahoru, než být zde dole jako „první na ráně.“

Vylézám na první schod a všímám si, že na ploše nade mnou leží paní domácí. Ptám se jí, jestli bych si mohl vylézt na její úroveň, ale v ten okamžik vykouknou hlavy všech jejích dětí, kterých je opravdu požehnaně (snad 8 – 10). Tím je má otázka negativně zodpovězena. Zároveň si všímám, že zcela vzadu leží na břiše holohlavý chlápek s čelovkou a dívá se směrem dolů. Něco hlídá a mně brzy dochází, že patří k lovcům duchů.

Nedá se nic dělat, musím zůstat na první plošině. Ke všemu si vedle mě lehá ten zpropadený pes a zabírá dost místa. Na malém prostoru nemám příliš na výběr - budu buď ležet u jeho tlamy, nebo u jeho zadnice. Po pár minutách je ze zadní části rušno. Myšleno ze zadní části stodoly. Zvedá se celý tým paranormálních vyšetřovatelů, snad padesát lidí, ověšených všemožnou technikou, kamerami a lokátory. Kráčejí dolů a vášnivě mezi sebou hovoří. Je z nich patrná frustrace z noci, která se nepovedla podle jejich představ. Jedna z žen dokonce rozbíjí svůj laptop a ostatní ji utěšují, že se „to“ povede někdy jindy…