Na otočku do Ameriky
(srpen 2016)
Letím na otočku do Ameriky. Důvodem je zájem o výukovou hodinu na bicí soupravu v režii Mika Manginiho, která se koná v jakémsi městě „Wanstewi“ (nebo tak nějak).
Let trvá okolo desíti hodin a v době příchodu na hodinu se venku již stmívá. Výuka probíhá v místnosti, jejíž středem vede dlouhá řada spojených stolů. Zájemců je vskutku spousta. Mike se u každého stolu chvíli zdrží – jistě se tak dostane na každého.
Když je u mě, ukazuje mi, jak správně držet paličky. Netuším, proč k této demonstraci dostávám do ruky prázdnou krabičku od ovladače na televizi - prsteníček pravé ruky mi ohýbá do velmi nepřirozené pozice směrem k palci a dodává, že takto je to správně. Poté přichází jeho kolega, či kamarád a nese cosi na talíři. Jsou to na vysoko nakrájené krajíce chleba, natřené silnou vrstvou medu a na vrchu je ještě tabulka čokolády – prý místní specialita…
Střih/ odcházím z budovy. U vrátnice, v níž sedí žena středních let, si všímám, že za sebou už z Česka tahám kancelářskou židli. Ptám se ženy v budce, zdalipak mohu onu židli někde zanechat (přičemž zjišťuji nevalnou úroveň své angličtiny). Ona pochopí, že jsem cizinec a tak mi velmi artikulovaně poradí, ať ji nechám v čekárně. Lidé sedící na lavičkách po stranách na mě vyloženě civí.
No nic, čas letět zpátky. Zítra jdu přece do práce.
