Lepší časy
(17.2. 2017)
Podařilo se mi získat podnájem bytové jednotky. V rukou mám svazek klíčů od vlastní samostatnosti – celkem jsou asi čtyři a na každém je vyraženo číslo příslušných dveří, ať už samotného bytu, či sklepní kóje a kdo ví, co vše ještě k podnájmu náleží…
Nacházím se tedy již v domě a domněle se šinu pomalým tempem směrem k výtahům. V domě je příjemný klid, který po přesunu z hlučného sídliště tolik oceňuji. Hala vedoucí napříč domem čítá vícero dveří. Jedny si tedy vybírám coby výtah, avšak mýlím se: ocitám se v prázdné místnosti – slepá ulička. Hned vedle za zdí se nachází místnost téhož typu. Mám dokonce dojem, že za jejich dveře slouží tzv. „lítačky“ a tyto prosvětlené místnosti mi připomínají převlékací kabinky známé z koupališť.
Když vyjdu ven zpět na chodbu, vidím v dálce nějaké obyvatele a předpokládám, že se tam nachází kýžený výtah. Po prvotní peripetii se však raději rozhodnu jít „pěšo“ po schodech.
Udělal jsem dobře – v mezipatře se totiž nachází volně přístupné varhany, spojené s klávesami a jsou zde i další hudební nástroje: kytara, citera, dechové nástroje apod. Pomyslím si, jak kulturně založení lidé zde musí bydlet. Nikdy jsem podobný typ bydlení neviděl a jsem nadšen.
Když pokračuji dál, zjišťuji, že dům má jen tři podlaží, přičemž v posledním se nachází kanceláře a je zde živá společnost zaměstnaných lidí. Dost možná zde sídlí i nějaká redakce, která má zrovna napilno před uzávěrkou. Zde tedy svůj byt nenajdu a tak se otáčím, abych sešel o podlaží níže, když v tom nad schody zahlédnu, že zde funguje i soukromá knihovna, určená čistě pro obyvatele tohoto domu!
Nevycházím z úžasu a je mi nesmírnou ctí být zdejším nájemníkem!
