Kremace
Seznamujeme se první den na střední škole. Je zde mimo mě asi patnáct děvčat a řada jde na mě, když v tom do třídy vchází technik a říká, ať nemluvíme tak hlasitě a posadí se.
Záhy zjišťuji, že budova, ve které se nacházím, je dvoupodlažní krematorium. Mrtví lidé jsou zde rozsekáni a poté v krabičkách připraveni k žehu.
Já utíkám přes dvoj-otvíračky směrem dolů. Ještě netuším, že běžím rovnou k peci!
Dole se nachází chodba. V ní jsou postupně troje futra. Z konce chodby vybíhá ohořelá žena a řve.
Ve spěchu postupně otevírám výsuvné dřevěné krabičky (hledám něco, co by vedlo k záchraně). Ve všech jsou ostatky lidí, jen v poslední krabičce se nacházejí čerstvé jahody.
/ střih /
Displej od pece pozoruje policajtský dědek a na jeřábu je jeden z techniků.
Dědek se vyjadřuje k aktuálnímu nebožtíkovi v peci: „ucpal nám kanálek, ale neleží na něm.“
Nebožtík tam již není.
Je tma.
