Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fotbalový příslib

22. 1. 2021

 

Jsem na odchodu z bytu. Marek je u nás, sedíc u počítače v předsíni. Pozdraví mě „čau“ a přisune se.

Já, Martin a Kaká, jsme u nás ve věžáku na chodbě u oken. Někde v „osmičce.“

Z okna se díváme na zasněžené hřiště, kde jsou klasické branky a všechno se zdá být úplně nové.

Nějaký synek tam trefí břevno.

Domlouváme si společnou schůzku a těšíme se, až si zahrajeme.

Vracím se zpět domů a nadšeně Markovi říkám, jak to hřiště vypadá fajn a že si budeme moct zahrát.

(Marek již sedí v obýváku na taburetu před lampou – rovný posed – sleduje TV).

Zatímco mu to sděluji, sundávám si bundu a kráčím pomalu k němu, ale Marek má ve tváři jen podivný široký úsměv – zuby.

Zpoza kuchyně se najednou objevuje babička.

/ střih /

Já zničehonic sedím na Markově místě – on nikde – a na gauči sedí babička.

Praví: „Jo? Tak ona vařila?“ (myšleno paní Lokajová) „tak to jsi měl i okurek, že?“

Ze svého místa se podívám na monitor v předsíni a spatřuji, že v dolní části obrazu - těsně nad lištou - je naprosto zastaralá ikona prohlížeče Explorer, která je ještě označená (zamodřená) a vypadá jako z Windows 95 či starší!