1x04 - Chod
Přistáli jsme. Ne do měkkého ale ani ne do tvrdého. Únava z nekonečného držení se projevila v křečích nás tří. Nevěděl jsem, kde jsme a ani, co budeme teď dělat. Všude kolem nás pusto. Samý písek a růžová hmota, která vypadala jako stromy od pana Lady. Exoter se po přistání ihned vymočil. Kalden se vyzvracel. A já? Já jdu na průzkum.
Nechal jsem ty dva na místě přístání. S tím, že když objevím, že je tu bezpečno, tak si pro ně přijdu.
„Kaldene, Exotere, držte se u kurývky. Já se vrátím.“
Po kopcích, horách chodil jsem nekonečně dlouho. Kdejaká potvora prazvláštní si na mě dovolila. Nebýt spreje na obranu, tak nevím nevím. Fata morgana to na mě zkoušela. Avšak neošálila mně. Po dlouhé cestě plné písku, divných tvorů a ničeho jsem našel to něco, co jsem hledal. Čepici. Červenou čepici. Spíše takovou baretku. Ze zkušenosti jsem věděl, že může patřit jen dvěma mozemšťanům. A to Kraciánům – oplzlým žlutým příšerám, které zabíjejí smíchem anebo Sarvusanům – dobráckým avšak vychcaným tvorům, jenž rádi vyrábí zbraně.
Najednou na mě pohlédl malý Sarvusan. Dítko nějaký.
„Hledáte něco?“
„Hledám bezpečí.“
„Tak pojďte za mnou.“
Konec 4.části
