HororPark

„Můžeš mi říct, co si tím jako dokazuješ ?! Nebylo toho už málo ?!“

„Já si tím ale nic nedokazuju – jenom provádím věc, kterou jsem měl udělat už dávno. Věc, kterou já považuji za logickou a úměrnou všem skutečnostem, které se za to období dáli. Takže se nesnaž být histerický a přidej ruku k dílu, ano ?!“

„Ty jsi zkrátka nepoučitelnej. Kdy už konečně pochopíš, že tě Nadia nechce ?! Sakra kdy ?!“

„Kdy ?! To se ptáš, jako mě, jo ?!“

„A koho asi jiného ? Vidíš tu někoho dalšího ?“

„Podívej se, netuším, oč ti vlastně jde...nicméně, pokud ještě stále věříš v naše přátelství, tak mi trochu „helfni“, jo ?!“

„Ale já se na tom nechci, kurva podílet ! Chápeš to ?! Vždyť tady jde o kriminál, jestli ti to nedochází ?!“

„Pamatuješ na profesora z 2.stupně, Kohrona ?“

„Proboha, co má ten s tím, co společného ?!“

„Nic. Jenom si vzpomeň na jeho obvyklý slogan – „Když tě něco trápí, zkus se dopídit jednoznačného řešení“. No a tak i činím.“

„Hm, ty jsi mi ale řečník.“

„Trápil jsem se dost, nyní je čas na řešení. A to dozajista jednoznačné !“

„Marná snaha. To už bych spíše přemluvil nějakého „čoboláka“ aby si neloknul borovičky !“

Aby jste byli v obraze. Dialog spolu vedou Tom a Steven. Dlouholetí přátelé ze základní i střední školy. Společně s nimi se ocitáme v nočních hodinách před vchodem, jednoho standartního bytového resortu. Steven, jenž je konsternován zklamáním ze vztahu s dívkou Nadiou, se nyní snaží ze svého soka, jenž mu přebral jeho milovanou, udělat krvavou omeletu. Ten, se má vrátit do svého bytu po softballovém kroužku. Steven má na něj nalíčenou smrtelnou past. Tom se ho snaží přesvědčit, aby od daného činu upustil. Vypadá to ale marně...

„Počkej, to si jako myslíš, že když se ho zbavíš, tak se k tobě jako Nadia vrátí ?!“

„Nemyslím, to vím. Chvíli možná bude truchlit. Smočí nějaké kapesníky a nebude nějakou dobu se krášlit šmínkami. Potom se ale dá do kupy, a já ji svou utěšovací pózou znovu dostanu k sobě.“

„Ty jsi naiva, kurva !“

„Tyvole, ten poklop je ale kurevsky těžkej.“

„Do hajzlu se vším !“

„Ale jo...už se chytl.“

„Někdy ti fakt nerozumím.“

„Uff, to je tíha...to tam budeš jenom tak stát a pozorovat mě ? Je to težký jako hovado, tak mi pomož !“

„Ukaž to, nemůžu se na tebe dívat.“

„Ty to vem z druhé strany a já to potáhnu k sobě !“

„No...už....ještě trochu....ale ne...takhlens, to...kurva....“

„Tyvole zaber, ne ?“

„Co asi dělám, ne ?“

„Už to bude...cítím to v kostech.“

„Tak to já taky cítím, ale doslova. Paže mám napnuté jak struna, ty krávo !“

„Že by teď ? Jo – jo – jo...jde to....ještě trošku...eště...No !!!! Ještě pojď !!!“

„Já už nemůžu. Kolik to má kilo, kurva ?“

„Co já vím ?“

„Pojď na tři !“

„Jauuuuuuu!!!!! Kurva, do piče zasrané !!!“

„Co ?“

„Jsem si tam přiskřípl palec, do kundy !“

„Neva, jede se dál...to už musíme...!“

„Ale já ten palec potřebuju, kurva !“

„Bože, tak ho nech přiskřípnutej, ne ? Máš snad ještě devět prstů !“

„Jsem spocenej, jak při čtyřnásobném klystýru !“

„No --- teď ! Pojď – pojď – pojď ! Kousilínek....už....už....už....to....je !!!!“

„Joooo, konečně !“

„Dali jsme to !“

„Ano dali. Jenom mám po palci.“

„Ty naděláš....si na to dáš doma led, a máš to dobrý.“

„No. Teď už jenom na toho čuráka počkat !“

„V kolik tak chodí domů ?“

„No kolik je ?“

„Čvrt na 2.“

„Tyvole, už by tu měl být.“

„Počkej, a jak to chceš vlastně vykutit ?“

„Jednoduše. Až přijde, tak se s ním zakecáš, jo ?“

„Dál.“

„Zabavíš ho kecama o škole. To ty přece umíš, ne ?“

„No, dál.“

„Jak se s ním budeš bavit, tak budeš pomalu postupovat až k tomu otvoru.“

„A.“

„Jak to nebude čekat, tak uhneš a on, ač se mu, to líbit nebude...

„Co on ?“

…..on, zkrátka sletí do té kanalizace a na místě chcípne. Chech !“

„Brutalitou teda nešetříš !“

„Já ? To on si začal. Brutálně mi přebral holku. Mamrd jeden. Pokud je někdo brutální, tak jedině on !“

„Ty zase kydáš !“

Z okna 4.patra se vynoří masivní „kebula“ jistého muže.

„Co vy tam dva děláte ?“ řízně se ozval.

„Nic.“ odpověděl Steven.

„Jak nic ? Já chci spát, kurva ?

„Tak spěte, prosím vás. Nikdo vás nebudí.“ ohlásil se Tom.

„Copak se v tom ruchu dá spát ?“

„Jéžiš, neser se do nás a zajeď !“ přísně odvětil Steven.

„Jak neser ? Jak to se mnou mluvíš, ty spratku ? Mám jít dolů ?“

„Na to nemáš koule, kundo !“

„A dost !“

„Tyvole, to si neměl...z toho bude problém“ řekl Tom.

„Ale nebude. Debil zajel a šel beztak chrnět !“

„Jen aby !“

„Kde je sakra ? Nebudu na něj čekat do rána. Ten trénink přece už dávno skončil.“

„Či já vím ?“

„Vždyť.....a kurva !!!!

Náhle se rozrazily vchodové dveře. V nich vypasený muž. Na sobě nátělník, trensle se šňůrkama ven a bosost v sandálích. Nasraný výraz.

„Vy čuráci, já vám dám, rušit v noci, celej barák !“

„Pane, my nechtěli Vás nějak....“ odpověděl Tom.

„Tak vy jste nechtěli, jo ?!“ Vy parchanti jedni zkurvení, já vám ukážu, co je to noční klid !!!

„Lezou ti špeky, kare...zasuň si je zpátky ! Vynadal Steven.

„Tos neměl.“ od Toma.

„Až tě chytnu !“

Stačily tři prudké kroky a pan „špek“ se skácel do pořádné hloubky kanalizačního otvora !

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!“

Na zemi po něm zůstala jenom prázdná sandál bez bosé nohy. Tom a Steven byli zděšeni. Nevěřily vlastním očím. Z nalíčené pasti na Steveneho nepřítele se stala smrtící kopka pro jednoho tlustého jedince z tamního resortu. Vinou špatné viditelnosti se není ani, proč divit, že obtloustlý muž, již přestal na této planetě během několika sekund existovat.

„Tak a co teď ?“ zeptal se Tom.

„Vrátíme poklop a zdekujem se !“