Jdi na obsah Jdi na menu
 


(6/12)

30. 1. 2021

 

V předchozím díle jste zažili:

 

Luboš: „Kde si k čertu byl?!“

Franta: „No přeci na záchodě.“

Luboš: „To si tam vysral velrybu?“

Franta: „Byla to vykládka.“

Luboš: „A proč tak smrdíš?“

Franta: „Tomu by si neuvěřil.“

Luboš: „Já se z tebe … (rty v pohybu do smíchu) no pojď, musíme už do letadla!“

 

Franta se podíval zpětně na záchodky a svou hnědou ruku. Měl ze sebe dobrý pocit.

 

 

Pojďme se společně vydat za Frantovým dobrodružstvím v epizodě:

6/12

 

… Lubošovi však nic neunikne a záhy mu ztuhl úsměv na rtu.

Luboš: „Co ta ruka?“

Franta: „Co.“

Luboš: „Jak co – na hajzlech mají odstávku vody? Koukej se dát do kupy! A migej ty vole - za pět minut rolujem!“

Inu, některé věci se těžko vysvětlují.

Když se Franta vracel z WC po provedené hygieně a hrátkami s desinfekčním gelem, Luboš už na něj už volal z nástupního tunelového koridoru do letadla. Frantovi bylo sice trapně, ale zážitek s útočným nasazením hovno-kukly v něm zvýšil sebevědomí …

Boeing 737 na ně počkal.

Sličná letuška popřála oběma pasažérům příjemný a ničím nerušený let. Její sukně, obepínající sličné dámské křivky Frantovi napovídala, že tahle prácička půjde sama a přes pohyb v riflích měl problém zapnout si bezpečnostní pás.

Letuška se brzy objevila znovu, tentokrát s nabídkou pochutin.

Luboš: „Jedno presíčko, kočičko.“

Letuška se naklonila nad Frantu, který měl před sebou její výstřih, a diskrétně odpověděla: „A nechtěl bys radši prsíčko? Nebo rovnou obě?“ zatímco si kroutila vlasy okolo ukazováčku.

Franta nechápal, jak to Luboš dělá, ale pokud to lze naučit, chce to umět taky.

Luboš vstal a soukal se před Frantou ve felační pozici, jako úchyl v přecpaném kině.

Franta: „Co je, ty deš srát?“

Luboš: „Jdu dělat kšefty, vole!“

Franta se usmál ve stylu Ransdorfa a smočil rty ve svém Cinzanu. Skrz kulaté okénko pozoroval postupně zmenšující se Zemi.

Letuška obsloužila všechny cestující a s výrazně prázdnějším vozíčkem mířila do zázemí letadla. Z polootevřených dvířek záchodku mluvila něčí huba.

Luboš: „Tak co bude s tím mojím presem?"

Letuška si rychle ověřila, že ji nikdo nesleduje a vklouzla za dvířka. Začala si hbitě rozepínat kostýmek. Luboš také přiložil ruku k dílu.

Luboš: „Hmm, tak dokonce double espresso. Chceš ho i s mlékem?“

Letuška: „Nepleť se mi do práce, tady dávám já.“

Franta si v mezidobí luštil Alfa křížovky a přemýšlel nad mongolským pastevcem na čtyři. Luboš se vrátil na svou sedačku asi za sedm minut.

Franta ihned dychtil novinky: „Tak jak to dopadlo?“

Luboš: „Musel jsem si ji vyzkoušet. Kamaráde, ta je jako Vendel v pětačtyřiceti. Vysála mě jak Capri-Sonne. Půjde do toho s náma. Prý se jí teď přivýdělek hodí, protože na jejího starého před týdnem nacouvala korba. Letí do Ankary, ale zpátky se k nám připojí v Zagrebu.“

Franta: „Nekecej! A jak se jmenuje?“

Luboš: „Nevím. Řešíš hovna.“

Franta: „No, i tak Lubo, seš fakt třída.“

Luboš ho jen zkušeně plácl po stehně a pomyslel si: já vím.

 

Nedlouho po tom, co se Franta dohrabal k tajence, začala se za okýnky vyjevovat krása slunného letoviska. V těchto dnech zde panovaly vysoké teploty, a proto výstup z klimatizovaného letadla znamenal pro oba aktéry, zvyklé na českou povětrnostní vlažnost, horkou facku do tváře.

Luboš na prahu dveří aeroplánu pohlédl do pálícího slunce jako Clint Eastwood a při vstupu na schůdky pronesl: „Topí jak zkurvysyn.“

Franta se uchechtl nad zvláštním přirovnáním, ale ucítil, jak mu sjíždí kapka potu po grinči.

Na letištním terminále už postával korpulentní muž v havajských šortkách, sandálech a zlatou náušničkou v levém lalůčku. Držel před sebou ceduli popsanou chorvatským Centrofixem s nápisem „Lubos.“

Tím mužem byl Darko Kypryč a jednalo se o Chorvatskou spojku, se kterou byl Luboš domluven na kšeftu.

Darko byl synem obuvníka se srbsko-makedonskými kořeny z prestižní turistické uličky na Makarské riviéře, ale on sám to nedotáhl dále, než na leštiče bot. Jeho otec Predrag totiž vyznával heslo „pokud nezačneš od píky, práci nikdy pořádně nedoceníš.“ Syn se v této tezi ovšem nikdy příliš nezhlédl. V jednadvaceti se chytl příležitosti s prodejem erotických časopisů, které někdo hromadně odevzdal do místní sběrny. Byly sice psané v hláholici, ale na obrázky to nemělo vliv. Záhy zjistil, že se v této branži našel, a tak získával nové kontakty, které se postupně přeměnily v zajímavé podnikatelské příležitosti.

S Lubošem navázali společnou řeč mezi záchodky na Istrii, kde Luba trávil svoji letní „dovču.“

Darko: „Lubko, dobrodošli! Kakav byl let?“ (Hovořil lámanou slovenštino-chorvatštinou, protože ve svém apartmá chytá ze stanic střední Evropy pouze STV2, což celou dobu považuje za český kanál).

Luboš (v chůzi jak Horák): „Nazdar, ty pardále! Ale jo… akorát si tu zas někdo hrál s termostatem, ne? Sem myslel, že zdechnu, jak sem vylezl z toho čuramedánu.“

Franta (podávající ruku): „Zdravím, Franta“ a rychle přemýšlel, jak by navázal řeč, ale při slově Chorvatsko se mu vybavoval jen fotbal.

Franta: „Dobře jste hráli na posledním mistrovství.“

Darkovi se zastavil výraz jako Johnu Goodmanovi a vpálil energicky Lubošovi: „Co, on robi smiešno zo me?“

Luboš si vzal Frantu kousek bokem: „Víš, on je docela hrdý na svůj srbský původ, takže fotbal před ním radši vůbec neotvírej, jasný?“

 

Po rozpačitém přivítání s menším faux pas se všichni tři vydali k Darkovu Mercedesu. Čekala je rovná cesta po dálnici směrem na hotel, kde si ujasní natáčecí dny a všelijaké režijní náklady.

Franta seděl na zadní sedačce a pro jistotu držel hubu, zatímco zbylí dva členové se bavili vepředu.

Luboš si posledně Darka pamatoval z otřískaného Fiatu, a tak neskrýval svůj obdiv nad tím, jak si polepšil.

Luboš: „Dajo, to auto ti zasponzoroval Netflix?“

Darko: „Ooj, kade… teraz robimi do nafukaček. Máme bonus. Dva plus jedna s kompresorom.“

Luboš: „Haha, to jsem zvědavý, jaký bonus pro nás bude mít Netflix, když jsme taky dva plus jeden.“

Franta se nečekaně ozval zezadu: „Jako já nechci nic říkat, ale teď jsme snad už tři plus jeden, ne?“

Darko: „Moment, moment, chlapci - kako tri plus jeden? Z mojeho davam dil pro Natašu, jak dohodli sme.“

Luboš: „Malá změna. Chtěl bych to probrat na hotelu, Darko, jestli nevadí.“

Darko zvyšoval hlas: „Kako zmena?! Dohoda je dohoda, Lubos, co mi govoriti?“

Luboš: „Hele v pohodě – jde jenom o to, že jsem do toho po cestě přemluvil jednu rajcovní frndu.“

Darko nerozuměl konci věty: „Co? Ešte druhy robi smiešno zo me?!“

Luboš: „Ne ne ne… tahlenc - fucking pussy I have for us“ snažil se zachránit situaci v univerzální řeči.

Darko: „Kako to je?“

Luboš: „Letuška… stevardka - rozumíš?“

Darko: „Co! Kolik ma lat?“

Luboš jen polkl a díval se na přihrádku spolujezdce.

Darko: „Kako má na ime?“

Luboš vydechl dlouze nosem a stočil pohled do bočního okénka.

Darko střídal rychlé pohledy z Luboše zpět na cestu, asi jako doktor na Uga Fantozziho při jedení karbenátků: „Chce dat svoje devke a neve ani meno?!"

Darko zbrunátněl a zařval od plic: "Kako imenuje?!!!“

Čelní sklo by ocenilo stěrač zevnitř.

Chorvat strhnul prudkým manévrem Mercedes na sjezd z dálnice a uháněl kamsi na venkov.

Luboš: „Co děláš, kam to jedeš?“

Darko notnou chvíli mlčel, ale pak již klidně odpověděl: „Za šefom.“

 

Franta se naklonil dopředu ze strany k Lubošovi a zašeptal mu do ucha: „Pořád řeším hovna?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář