HororPark

V předcházejícím díle jste četli …

Luboš: „Franto, počkej!

Franta se po pár krocích v chodbě otočil. „Končím, nemám na to, už to chápeš?“

Luboš: „Poslouchej Franto, máš fakt slušný nádobí. Nejsem v branži žádný novic, něco už poznám. Leo je zasranej čobol, furt si potřebuje něco dokazovat. Rozjíždím boční projekt. Mám podepsanou privátní smlouvu s Čedokem - nádherný destinace. Hlavně bývalá Jugoška a Krk. Sehnal jsem konexe na dechaře z orchestru Sandyho Lopićiće pro hudební podklad…

Chtěl bych zase rozjet produkci softek na půlnoc. Odběr na Netflix. Mám čísla na papíře, že starší ročníky si to žádají. Všechno je zajištěný. Jdeš do toho se mnou?“

Z Franty opadl všechen vztek. Tohle totiž neznělo vůbec špatně, a pokud měl být aspoň jednou v životě rozhodný, musel jím být právě teď. Jednu šanci před pár minutami promarnil a dluhy společně s výstrahami od Residoma visely ve vzduchu.

Potemnělou chodbou se nesly milostné heky Vendel…

Franta položil Lubošovi ruku na rameno, ve stylu pozdravu od XiXaa: „Luboši, myslím, že si půjdu sbalit na Jadran.“ 

Vítejte u 5.dílu!

Letiště Václava Havla – Praha 13:30

Na terminálu č.2 si Franta bloudil jako šéf. Nebo spíše s grimasou zkušeného „letaře“, který ví, co a jak. Chtěl působit mezi haldou lidí jako rutinér. Popravdě ale Franta nevěděl ani šumák, kde je správná odbavovací přepážka. Snažil se zakrýt své hovno zkušenosti. Bylo mu trapné se někoho přeptat. Ráchal se ve svých vlastních sračkách. I tu najednou … přímý postoj, vztyčená hlava.

„Tady je nějaká tabule“ (ODLETY – DEPARTURES)

Franta jako by zvolal heuréka, ale pouze v duchu. S oroseným čelem sjížděl odletové údaje. Hledal Zagreb. Ve stresu se mu ale pletli písmenka. Samé Smeděrovo, Vilnius, Tavnica. Zagreb nikde zagrebovany.

V tom mu někdo plácl po levé půlce. A poměrně silně.

Franta: „Jéé, Luboši!“

Luboš: „Zdravím kaňoure! O co se tu pokoušíš, prosím tě?“ (smích)

Franta: „No … (poškrab na temeni) já …“ Franta nechtěl říct pravdu, cítil by se trapně.

Luboš: „No vymáčkni se.“ (úsměv na rtech)

Franta: „Nevím, kde se odbavit, víš.“ (kapka potu s grimasou)

Luboš: „Vidíš toho týpka v košili s černou kravatou, co vypadá jako Neil Young za mlada?“

Franta: „No.“

Luboš: „Tak ten nás odbaví, nás oba.“

Franta: „Jasně no …“ (výraz trapnosti i úlevy)

Luboš: „Ty prdelko!“ (smích s plombami)

Franta: „Víš, já … ještě nikdy …“

Luboš: „Neletěl?“

Franta: „No.“

Luboš: „Všechno je jednou poprvé. Já, když měl poprvé letět do Splitu, tak jsem též netušil, kde je co a jak vše funguje. Chce to čas prostě a praxi. Pak budeš machrovat, vole.“ (smích s poplácaním po rameni)

Luboš měl zavazadlo na kolečkách, Franta zas baťoh z éry „skořápkářů“. Oba se vydali k check-in.

Po 30 minutách

Kavárna Costa Cofee, Terminál 2 – 14:15

Luboš: „Jaké je americano?“

Franta: „Slušný, fakt slušný. Jen já po kafi mám pak návaly na sraní, víš.“

Luboš: „V letadle by ses kdyžtak vysral.“

Franta: „Mm.“

Luboš: „Jak se těšíš do Chorvatska?“

Franta: „Bude to výzva.“

Luboš: „To si kurva piš, že je to výzva … navíc dostaneš dost slušně zaplaceno … a to na dřevo … přiletíš s balíkem … uvidíš!“

Franta: „Prachy, ty nutně potřebuju. Jinak můžu jít akorát do prdele.“ (srk kávy)

Luboš: „Seznámím tě s fajn lidmi … profíky v oboru … žádný hardcore … čistě erotika …“

Franta: „Jo, to bude bezva“

Luboš: „Až doletíme, tak s tebou udělají i nějaké fotky. Budou tam i lidi od Indiga a producenti Smyslné orchideje … nejvíc hlavně … co je, co se děje?“

Franta: „Musím na záchod, nevydržím to.“

Luboš: „V letadle.“

Franta: „Ne, musím ještě tady. Leze mi to skoro ven.“

Luboš: „V letadle.“

Franta: „Mám to pustit tady na sedačky?“

Luboš: „Tyvole běž!“

Franta: „Jo jo.“

Vyběhl z kavárny a vydal se směrem k WC.

Záchody – 14:20

Neznámý muž se strništěm jen na levé tváři, zasunoval penis do anální dírky jakési japonečky opřené o mušli. Ruce měla v použitém sítu.

„Jo, ty kurvičko. To už není zasraný anime, co? Dupi dupi!!! Bolí to?“

„Nechte mě, plosíííím!“

„Až se vystříkám, rákosnice!“

„Neeeeeee!“

Franta vtrhl na toalety. Utíkal hned do kabinky. Vůbec si nevšiml, co se tam děje za věci. Byl splašený a šlo mu jen o jedno. Kupodivu si v zápalu jednostranných análních hrátek nevšiml Franty ani zasunovač. Rychle rozepnul galoty, nasoukal rit na mísu a povolil. Hovna kuňkali do vody a svěrač se smál. Po chvíli bombardování mísy uslyšel křiky o pomoc.

„Neeee, krvácí mi zadek!“

„Juuuuuaaaaa! Aspoň to bude lépe klouzat!“

Franta otřel zadek. Kalhoty stáhl páskem a strčil ruku do mísy. Nahmatal ten největší hovanec, co vysral a pevně ho držel. Rohlíkovitý tvar byl celkem neporušený. Pomaličku otevíral dveře od kabinky. Spatřil nahou chlupatou prdel, jak pohybuje směrem dopředu a zpět. A rovněž líbivou Asiatku, z které řičí krev a je bezmocná. Franta uchopil hovno jako bumerang. Okem odhadl dráhu letu a pustil hovno. Byla to rychlá akce. A trefil se přímo agresorovi do očí.

„Co to kurva???!!!!“

Franta: „Tohle tě baví? Znásilňovat mladé holky?“

„Kdo seš kurva zač?!“ obličej hnědý, styl Romana Vaňka ve více aromatické verzi.

Franta: „Já jsem uši, a ty seš až po uši v hovnech!“

„Ty zmetku, já tě zabiju!“

Franta se usmál a nabral z mísy další munici. Střílel jako z brokovnice.

„AAAAAAAAA“

Mladá Asiatka mezitím utekla. Útočník byl na zemi a přes obrovské hovance vůbec neviděl. Franta rychle zavolal strážnou hlídku, která procházela 2.patro. Situace se po jejich zásahu uklidnila.

Kavárna Costa Cofee, Terminál 2 – 14:40

Luboš: „Kde si k čertu byl?!“

Franta: „No přeci na záchodě.“

Luboš: „To si tam vysral velrybu?“

Franta: „Byla to vykládka.“

Luboš: „A proč tak smrdíš?“

Franta: „Tomu by si neuvěřil.“

Luboš: „Já se z tebe … (rty v pohybu do smíchu) no pojď, musíme už do letadla!“

Franta se podíval zpětně na záchodky a svou hnědou ruku. Měl ze sebe dobrý pocit.