HororPark

„Jako nějaká píča hledím do hloupa. Nevím, co tím shledávám a o co se pokouším. S cigaretou, hustým strništěm, neučesanými vlasy a grimasou stárnoucího zloděje z Pražské galerky stojím před polem. Auto stojí, tam kde stojí. Pole je promrzlé. Tady už žádná úroda nebude. To je jasný. Zima jak na Sibiři. Mám sice kabát za 7 tisíc ale i tak ji cítím. Kéž by mě ta kurva zabila. Kéž bych se nebránil a nechal si ten nůž vpíchnout do břicha. Nevím, kde jsem – snad někde v Řiťopichách nebo Hulibrkově. Každopádně je to vidlákov. Přijde mi to jako ta ves ze Zemana, ze Studny. Proč mě nezabila ? Chtěl jsem to. Vnitřně nejvíce, jak to jde. Smysl mého života se vytratil, když mě opustila rodina. Kurva. Je tu zima. Jdu asi do auta. Nějaký teplo potřebuji. Cigaretu, která není dokouřena vyhazuji do pole. Kabát za mnou vlaje. Kurva. Proč mě nezabila ?“

Noční klub Daša se vyznačuje tím, že zákazník, nebo jak chcete návštěvník má neomezené možnosti. Kromě standardních praktik, které dostanete v každém druhém privátu nebo od nějaké dívky z internetu, je tu širší nabídka slastných procedur.

Kamarád Michal měl rozlučku se svobodou. Pozval samé kretény a zhulence. Mimo jiné, pozval i mou maličkost. Kurva, řekl jsem si. Co tam budu kurva dělat ? Místem posledního dnu svobody byl zalezlý night club. Jmenoval se Daša nebo tak nějak. Prostě kurvárna. Michalova rezervace byla potvrzena a skupinka 10 chlapů i se mnou si mohla sednout na luxusní sedačku z kůže. Na takovou, kde se odehrávají soulože gayků s uhry na genitáliích. Kolem nás samé děvy. Tangáče, černé křížové samolepky na bradavkách, velké koziska, malá koziska – točili se kolem nás, svíjeli se v našich klínech. Prdele se dotýkali pér, jenž rostli v kalhotách.

Go-Go tyče se maximálně využili. Franta, jeden z party. Jindy nesmělý prodavač rybářských potřeb, který chodil k sexuologovi – se vrhl na kypřejší dívku a bouchl s ní o tyč. Neměl to v záměru, to určitě ne. Každopádně, kyprá dívka dotančila. Při tom nešťastném otřesu se ji rozbil kus hlavy a s krví nasedala do taxíku přímo na pohotovost. Franta, absolutně opilý a zfetovaný ganjou dostal od vyhazovače pořádnou nakládačku. Pakoval se s rozbitou gebeňou uličkami kdesi v aleji bezdomovců. Bůh ví, jestli přežil.

Po tomto incidentu jsme trošku ubrali. Michal dával majitelovi nějaké peníze a moc se omlouval. Myslím, že 20 tisíc na ruku majitele uklidnilo. Petr Beran, známý jako „kovář“ sjíždí crack. Dokončuje policejní akademii a má Parabelu. Byl úplně na mol. S jednou kurvičkou se vydal nahoru do patra. Ochutnat rozkoš. V pokoji plném červených světel a plakátů pysků různých žen si Petr hověl na posteli. Zaměstnankyně Jelena byla v koupelně. Michal si dal čáru koksu, pak další. Zabíjel tím čas. Sprcha dosprchla. Jelena vyšla. Úplně nahá a s ostnatým drátem si vzrušeně lehla na postel. Petr nevěděl, co se děje. Má rád S/M ale v míře. Mátožný Petr se na nic nezmohl. Odpor nekladl. Jelena jej omotala drátem, kde každý centimetr ostří se zabodával do jeho těla. Petr řval. Hodně. Hruď, břicho a nohy tekli. Krev se řinula jako splávek. Šípkový Petr měl namále. Můžu ale říct, že dlouho netrpěl. Jelena sebrala kladivo a dvaceti ranami mu rozbila hlavu tak, že ji zprůhlednila. Mozek se sypal na lino. Mozkomíšní mok vytékal jak sirup na kašel. Aby toho nebylo málo vyloupla oči. A nebyl to až takový problém, když hlava byla na maděru. Vše bylo uvolněné a zpřístupněné. Po této devastaci přišel do pokoje jistý muž. Neustále slintající. V ruce měl balíček petard. Podíval se na Jelenu, ona na něj. Dva šílenci rozpárali kapesním nožíkem Petrovo břicho a všechny petardy do něj usadili. Obalili je různě do střev a žaludku. Přišla jiskra. Z pokoje se staly jatka. Vnitřnosti na stropě, na zemi, na dveřích. Všude krev. Petr nebyl.

My jsme oslavovali. Popíjeli šampáňo, smáli se a koketovali. Jedna mladá holka mi jej začala kouřit. Krásně od špičky až po kořen. Byl jsem nažhavený. Byl celý od jejích slin. V její puse bylo tak teplo. Problém nastal v moment, kdy jsem nevěděl, jestli budu stříkat sperma nebo moč. Vyndal jsem ji péro z huby a řekl, že se musím vychcat.

„Močil jsem, dlouze. Užíval si tu slast. Byl jsem tam sám. Díval jsem se do zrcadla, zatímco jsem si umýval ruce. Nejsem až tak škaredý, řekl jsem si. Nevím proč, myslel jsem na svou dceru. Kristýnku. Co asi teď dělá ? Tolik mi chybí. Budou Vánoce a jde to na mně. Vím, že jsem to všechno posral. Co bych dal, kdybych ji mohl aspoň na chvíli vidět“

V momentě mého návratu se mi zježily vlasy. Celá recepce, bar, sedačky, stropy, schody byli od krve. Totálně zapráskané od krve, jenž kapala odevšad a byla čerstvá a měla ten svůj nezaměnitelný pach. Připadal jsem si, jak v nějakým hodně brutálním hororu. Ze stropu to na mě teklo, že bych potřeboval deštník.

„Kurva!Kurva!Kurva! Co se tu stalo ? Z hostů mi asi nikdo nedokázal odpovědět, jelikož všichni byli kurevsky zdevastovaní. Hlava sem – tam. Tam ruka, tam noha. Střeva na stole, v pití, na baru. Penisy ve skleničkách. Michal měl třeba hlavu v akvárku s Nemem ale tělo měl na zdi a bylo úplně vykuchané. Prázdný Michal, hm. Jarda, sympaťák z Loun měl z hlavy vejce na hniličko. Frajer vedle něj měl hlavu v pořádku, akorát mu chyběl krk. Ten byl kdesi u skladu. Hříšný Roman byl v tureckém sedu ale nedobrovolně. Byli to jen končetiny a části těla, které byli přilepené izolepou v této pozici. Slídil Tybor přišel o prdel. Byla mu rozříznuta a do té prdele ještě byl vsunut penis od Romana. Co se tu stalo ? Co to je za masakr ? A kde jsou ty kurvy ?“

Sotva jsem to dořekl a skočila mi na záda Jelena. Obalená ve zbytcích Petrových střev mě mlátila železnou tyčí do hlavy. Zápasil jsem s ní. Nedala se ale lehce. Dusila mě. Ohryzek byl v řiti. Její krvavé pracky mi počítali knockout. Kopl jsem ji ale do vagíny. Silně. Zařvala. Využil jsem chvilky nepozornosti a boxnul jsem ji do hlavy, a pak zase. Obral jsem ji o tyč a zpřerážil jsem ji nohy. Jo! Povedlo se. Lehla na zem a nehýbala se. Odhodil jsem tyč, sedl na krvavý stolek a napil jsem se z lahve Ginu. Vydýchaval jsem. Těžce. Už jsem se chystal vstát, když v tom na mě Jelena skočila. Lehla na mě a já měl záda na pohovce. Byla nade mnou s velkým nožem v ruce. Chtěl jsem ji ze sebe setřást ale bylo to obtížné. Špička nože mi směřovala k pupku. Takže co ? Teď to přijde ? Takhle umřu ? Vždycky jsem si říkal, že je blbost aby lidé v nějakých kritických situacích, měli nadlidskou sílu. Až do teďka. Povedlo se mi něco o čem jsem nikdy netušil, že to bude možný. Její ruce jsem obrátil proti ní a zapíchl jsem nůž přímo do jejího krku. Pořádně hluboko až čepel vylezla skrz. Hodil jsem s ní na zem. Slyšel jsem křik a dupot. Po schodech za mnou pelášila banda krvavých děvek. Utíkal jsem z klubu. Našel své auto. Nastartoval. Kurvy byli přede mnou. Najel jsem do nich. Nějaká hlava se kutálela do vchodu nějakého baráku. Odjel jsem neznámo kam. Do tmy.

„Umřel jsem ?“